Společnost pro dějiny Němců v Čechách

Programové prohlášení

V posledních letech se studium dějin a kultur národnostních menšin v českých zemích - Židů, Romů, Slováků etc. - stalo nezbytnou součástí vzdělanosti. Byla založena nová muzea, vycházejí časopisy, odborné publikace - to vše obohacuje historické vědomí obyvatel českých zemí. Tak také vznikla potřeba blíže se zajímat o další etnickou menšinu, která ve své většině po roce 1945 tuto zemi sice opustila, ale její stopy lze zejména v pohraničních oblastech stále nacházet. Jedná se o české Němce.

Je svým způsobem paradoxní, že čtyřicet pět poválečných let (s omezenou výjimkou druhé poloviny šedesátých let) se dějinám a kultuře svého času největší a nejvýznamnější národnostní menšiny v českých zemích na české straně nevěnovala žádná specializovaná instituce. Až po roce 1989 vznikla v této oblasti řada iniciativ a studií, podporovaná zejména v západních a severních Čechách nově vzniklými euroregiony. K nim patří i symposia, jež se na téma dějin Němců v Čechách od roku 1992 pravidelně konala v Ústí nad Labem - zde se setkávaly a konfrontovaly výsledky bádání centrálních i regionálních institucí za účasti kolegů z Německa a Rakouska. A zde také vznikla myšlenka založit vědeckou společnost, jež by v daleko širším měřítku, než je možné na základě tématicky konkrétně cílených kolokvií, zmapovala bohatou badatelskou činnost, popřípadě ji podpořila a rozšířila.

V roce 1999 tak byla Společnost pro dějiny Němců v Čechách v prostorách Muzea města Ústí nad Labem, které díky velkorysosti komunálních politiků v současné době paralelně zakládá multikulturní centrum pro severozápadní Čechy, skutečně založena. Zakládající členové jsou pracovníci universit, muzeí a archivů, členství je otevřené i pro zahraniční zájemce.

Cílem Společnosti pro dějiny Němců v Čechách je stát se místem setkávání a koordinace vědeckého bádání, stejně jako místem otevřených diskusí k této kapitole dějin českých zemí. Společnost si dává za úkol, jak již bylo uvedeno, provést jakousi "inventuru" dosavadní vědecké činnosti, zároveň by však také ráda seznámila s výsledky této činnosti širší veřejnost, v prvé řadě učitele. Rozhodla se proto pravidelně vydávat vědecko-informační bulletin, jenž by byl otevřený všem vědeckým iniciativám s tím, že zvláštní pozornost hodlá věnovat studentským pracím. I zde již lze navázat na tradici mezinárodních studentských kolokvií - reflexe let 1968, 1945. Součástí činnosti budou také pravidelné přednášky, stranou nezůstane ani možnost využití Internetu či tvorba bibliografií. Právě zapojení studentů a zmapování jejich aktivit na všech vysokých školách, které se věnují tématu českých Němců by mělo sloužit k lepší presentaci dosažených výsledků i k preciznější definici "bílých míst" v této kapitole české historiografie.

Programmerklärung

In den letzten Jahren wurde das Studium der Geschichte und Kultur der nationalen Minderheiten in den böhmischen Ländern (Juden, Roma, Slowaken etc.) ein unentbehrlicher Bestandteil der Bildung. Neue Museen wurden gegründet, Zeitschriften und Fachpublikationen werden herausgegeben – das alles bereichert das geschichtliche Bewusstsein der Einwohner der böhmischen Länder. So entstand auch das Bedürfnis, sich für eine andere ethnische Minderheit zu interessieren, die zwar nach 1945 in ihrer Mehrheit dieses Land verließ, ihre Spuren findet man jedoch vor allem in den Grenzgebieten bis heute. Es handelt sich um die Deutschböhmen.

Es ist gewissermaßen paradox, dass es während der fünfundvierzig Nachkriegsjahre (mit einer beschränkten Ausnahme der zweiten Hälfte der 60er Jahre) keine spezialisierte Institution gab, die sich mit der Geschichte und Kultur dieser seinerzeit größten und bedeutendsten nationalen Minderheit beschäftigt hätte. Erst nach 1989 entstanden auf diesem Gebiet zahlreiche Initiativen und Studien, die vor allem in West- und Nordböhmen durch neue Euroregionen gefördert werden. Dazu gehören auch die seit 1992 in Ústí nad Labem (Aussig) regelmäßig veranstalteten Symposien zum Thema Geschichte der Deutschen in Böhmen. Hier begegneten sich die Ergebnisse der Forschung der zentralen und regionalen Institutionen unter Teilnahme der Kollegen aus Deutschland und Österreich. Und hier entstand auch der Gedanke, eine wissenschaftliche Gesellschaft zu gründen, die in viel höherem Maße, als es im Rahmen der thematisch konkret gezielten Kolloquien möglich ist, die reiche Forschungstätigkeit erfassen und bzw. fördern und erweitern würde.

So wurde die Gesellschaft für die Geschichte der Deutschen in Böhmen im Jahre 1999 wirklich gegründet. Der Ort ihrer Entstehung war das Museum der Stadt Ústí nad Labem, in dem dank der Großzügigkeit der Kommunalpolitiker gegenwärtig auch ein multikulturelles Zentrum für Nordwestböhmen entsteht. Gründende Mitglieder der Gesellschaft sind Mitarbeiter der Universitäten, Museen und Archive, die Mitgliedschaft ist offen auch für ausländische Interessenten.

Ziel der Gesellschaft für die Geschichte der Deutschen in Böhmen ist, ein Begegnungs- und Koordinierungsort der wissenschaftlichen Forschung und ein Ort der offenen Diskussionen über dieses Kapitel der Geschichte der böhmischen Länder zu werden. Wie schon erwähnt, stellt sich die Gesellschaft zur Aufgabe, eine gewisse „Inventur“ bisheriger wissenschaftlichen Tätigkeit zu machen, und gleichzeitig möchte sie die breitere Öffentlichkeit, vor allem Lehrer, mit den Ergebnissen dieser Tätigkeit vertraut machen. Sie entschied sich deshalb, regelmäßig ein wissenschaftlich-informatives Bulletin herauszugeben, das für alle wissenschaftlichen Initiativen offen ist und das besonders Studentenarbeiten berücksichtigt. Auch hier kann man schon an die Tradition der internationalen Studentenkolloquien (Reflexionen über Jahre 1968, 1945) anknüpfen. Ein Bestandteil der Tätigkeit sind auch regelmäßige Vorlesungen, Zugang zum Internet oder Erstellung von Bibliographien. Gerade die Eingliederung der Studenten und die Erfassung ihrer Aktivitäten auf allen Hochschulen, die sich mit dem Thema der Deutschen in Böhmen beschäftigen, sollte zur besseren Präsentation der erreichten Ergebnisse und zur präziseren Definition der „weißen Flecke“ in diesem Kapitel der tschechischen Historiographie dienen.